SimpleViewer requires Macromedia Flash.

Get Flash Player

If you have Flash installed, click to view gallery



Svatováclavská legenda Michaely Thelenové

V den 13. svatováclavské pouti na staroslavnou Budeč, 28. září 2002, byla v kapli sv. Isidora v Kovárech,

ležících na úpatí budečského hradiště, zahájena výstava Michaely Thelenové nazvaná Zprávy. Výstavu

uspořádalo neformální sdružení Dekadentfabrik Kováry, v jehož čele stojí historik umění Otto M. Urban,

specializovaný na dějiny středoevropského umění přelomu 19. a 20. století, který žije s rodinou

na venkovské usedlosti v Kovárech a soustavně rozvíjí kulturní život obce. Kromě provozu místní knihovny

se stará především o výstavy v devastované barokní kapli sv. Isidora, jež svým záběrem od insitního umění

přes současné tendence vizuálního umění až po architekturu i náročností zřetelně přesahují rámec

regionu.



Zařazení expozice Michaely Thelenové do výstavní dramaturgie odpovídá jak orientaci na významné

osobnosti soudobého umění, tak tematickým souvislostem se slavností svatého Václava. Příslušnice

ústeckého výtvarného okruhu a představitelka mladé české fotografické generace vystavila v Kovárech

cyklus Legenda z roku 2000, který ojedinělým způsobem transponuje téma sv. Václava do aktuálního

uměleckého jazyka přelomu 20. a 21. století a vyrovnává se s problémem, jak lze v přítomné době zpracovat

sakrální námět - netradičním a navíc nemimetickým způsobem.



Michaela Thelenová (nar. 6. června 1969 v Chomutově) vystudovala v letech 1987 až 1993 výtvarnou výchovu

na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Nyní žije ve vsi Sovoluskách na severním

okraji Českého středohoří a působí jako odborná asistentka v ateliéru fotografie na Fakultě užitého umění a

designu Univerzity J. E. Purkyně. Od.počátku druhé poloviny 90. let vytvořila řadu fotografických cyklů, které

vystavovala samostatně (mj. v Galerii E. Filly v Ústí nad Labem, Galerii Telecom v Lounech, Galerii Jídelna

v českolipském muzeu nebo v Domě pánů z Kunštátu v Brně) i na skupinových přehlídkách (např.

Devadesátka pokračuje v Ústí nad Labem, Iluminace v Galerii města Plzně a Nejmladší v Národní galerii

v Praze). Její práce charakterizuje zaměření na vztah mezi banalitou vizuálního obrazu a emotivními nebo

existenciálními významy, aktualizovaný metodou vzniku technického obrazu a seriálním uspořádáním

záběrů.



Cyklus Legenda má v tvorbě Michaely Thelenové zvláštní postavení nejen tím, že se přímo zabývá

spirituálním tématem, ale také způsobem, jakým porovnává a zároveň spojuje dva odlišné komunikační

kódy: verbální a vizuální. Celek důsledně dodržuje základní schéma, dané frontálním záběrem na displej

mobilního telefonu, na kterém jsou formou krátkých textových zpráv (SMS) přepsány úryvky z První

staroslověnské legendy o sv. Václavu. Místo tradiční fotografické technologie přenáší obraz elektronika.

Displej telefonu je snímán pomocí skeneru - vzájemným posunem obou aparátu vznikají drobné odchylky

na jednotlivých záběrech - a obraz je pak do materiální podoby převeden digitálním tiskem.



Na první pohled jednoduchý vztah mezi slovem a obrazem se tak významově komplikuje na obou úrovních.

Text se obohacuje o řadu historických, kulturních a náboženských konotací a proměňuje se v kombinaci

s mobilní telefonem coby novým médiem komunikace a obraz přestává být pouze vizuálním znakem, ale

tematizuje se jako technický obraz ve smyslu vymezení teoretika fotografie a elektronických médií Viléma

Flussera (srv. FLUSSER, Vilém. Do universa technických obrazů. Praha 2001). Poměr obou složek se zde

utváří jako napětí mezi lineárním textem, zpřítomněným ovšem jen nesouvislou řadou úryvků z legendy,

a technickým obrazem, tedy dvěma zásadně odlišnými způsoby vzniku a sdělování informací, zcela

konkrétně předvedenými při vzniku tohoto cyklu. Zatímco lineární text vyžaduje znalost modelování své

struktury, autor technického obrazu nepotřebuje znát úplný mechanismus převodu reality do znaků,

protože" disponuje automatickými aparáty, které toto vše pro něj vyloučí , čímž mu umožní, aby se plně

soustředil na fiktivně utvářenou Plochu. " (FLUSSER, V. Do universa technických obrazů, s.39)



Mimetické zobrazení postavy světce nebo výjevů z legend v tradičním ikonografickém pojetí nebo

v záměrně odlišné formě Michaela Thelenová zcela pomíjí a svůj umělecký koncept staví na textu, nejstarším

médiu svatováclavské tradice, a přímo na legendě pokládané za její základ. Ale ani s ním nezachází podle

zásad vědecké korektnosti, ale na základě subjektivní zkušenosti, když cituje podle zkráceného

a ideologicky upraveného znění legendy ze středoškolské čítanky vydané v 80. letech, které odstraňuje

některé křesťansky proklamativní pasáže. Přepis na displej mobilního telefonu vyvolává stejně razantní

napětí jako konflikt mezi lineárním textem a technickým obrazem. Do komunikačního média spjatého

s každodenností a ve velké míře také informační banalitou vstupuje text s mimořádnou historickou pamětí

a spirituálním významem. Ve střetu protikladných tendencí není jednoznačné, zda převládá banalizace

sakrálního obsahu, nebo aktualizace svatováclavského příběhu dnešním, profánním komunikačním

prostředkem. V každém případě však slova legendy působí jinak než památka z dávné historie; vystupují

v nečekané naléhavosti platné stejně pro minulost jako současnost.



Michaela Thelenová zpracovává svatováclavské téma, které zdánlivě leží mimo okruh zájmu současného

umění, novými prostředky, aniž by dodržovala jeho kanonizované formy, a zakládá tak novou aktualizaci

svatováclavské tradice - pro 21. století.





Zbyněk Sedláček, 2002