SimpleViewer requires Macromedia Flash.

Get Flash Player

If you have Flash installed, click to view gallery

Cyklus Satelit (2002 / 2003) představuje celkem osm diptychů. Každý diptych je tvořen originálním satelitním

snímkem staženým z internetu a dále jakousi "podomácku" vyrobenou a záměrně naivní imitací tohoto

originálu. V prvním plánu jsou vnímány dva podobné záběry vedle sebe, postupně jsou pak dekódovány

rozdíly a objevena jasná a přímočará hra s realitou: Socha svobody z dětských hracích kostek, Aljaška

ze syrového masa a nití, Etna z umělé kožešiny a vaty atd.

Makrosvět a mikrosvět se střetává, snímek pořízený z družice a fotografie, která vznikla doma v kuchyni,

s sebou nesou zdánlivě rovnocennou informaci.

Přes jistou úsměvnost a laciný vtip, podpořený způsobem a formou, jak byly "domácí" satelity

zkonstruovány, dostavuje se určité napětí a nejistota. Naivní hra s dokonalou technologií navozuje

pochybnosti o pravdivosti naší interpretace informací přijímaných z médií. Co je skutečnost a co je fikce?

Kde je hranice pravdivosti a rovněž hranice tolerance k jejímu racionálnímu vnímání?




The cycle of digital prints Satelite came into being in years 2002 / 2003 and it makes eight diptychs

altogether. Each diptych is an original satellite picture, which is downloaded from internet and next a sort of

"home-made" and on purpose naive imitation of this original. In the first plan are perceived two similar

shots side by side, then are step by step decoded the differences and the clear and straight play with the

reality: The Statue of Liberty made from children's dice, Alaska from raw meat and sewings, Aetna from fun

fur and cotton-wool etc.

Macroworld and microworld are interfering, the picture photographed from a satellite and a photo made at

home in the kitchen, entail an apparently equivalent information.

With some loveliness and slushy joke, which are seconded by the way and form, how were the homemade

satellite constructed, are some tension and uncertainty appearing. The naive play with the perfect

technology evokes doubts about the authenticity of our interpretation of informations, which we receive

form media. What is the fact and what is the fiction? Where are the limits of truth and at the same time the

limits of toleration of her rational perception?